Je možné zkonstruovat létající stroj s využitím antigravitace? Pohybovat se měl díky volné energii

Nikola Tesla má pověst nejenom skvělého vynálezce, ale zároveň i velice tajemné osoby. Výčet jeho vynálezů by tedy byl velice pestrý. Dokonce se ale mluví i o tom, že se intenzivně zabýval létáním a antigravitací. Měl v plánu zhotovit i létající talíř.

Podle některých badatelů totiž Nikola Tesla v tajnosti testoval létající stroj s využitím antigravitace. Tato zařízení měla využívat elektrogravitační pohon. Vypovídá o tom Teslův patent s číslem 1 655 114 pocházející z roku 1928.

Jednalo se o stroj připomínající helikoptéru či letadlo. Jednalo se o zařízení speciálního tvaru – létající talíř schopný snad pohybu i pod vodou. Předbíhá tím značně svoji dobu. Vytvoří dost velký diskový kondenzátor, aby dokázal talíř zvednout a následně mu zajistil schopnost letět. Zařízení nedisponuje žádným svým zdrojem energie, jako napájení se měl využívat bezdrátový přenos energie z Teslou vyvinutých věží, tzv. volnou energií.

Nedostatek peněz vše brzdí

Ovládání stroje v různých směrech by potom umožňovaly menší kondenzátory, součástí by byl i gyroskop, vodorovný vyrovnávací systém, který talíř stabilizoval. To ale zdaleka není všechno. Neměla chybět videoobrazovka a také kamery vně přístroje, které by pilotovi umožnily snímat.Příčinou, proč nedošlo k vývoji prototypu talíře, byl nedostatek finančních prostředků. Kvůli němu musel být zrušen vývoj věží a patent skončil zapomenut, tedy ne tak docela. Tesla prostě funkční talíř do světa neposlal.

FBI zabavuje dokumenty

Vynálezce se zabýval magnetismem a antigravitací. Ačkoli vláda USA neumožnila Teslovi jeho teorie a objevy v tomto směru převést do reálných strojů, objevily se pak u německých stíhaček za 2. světové války. Po Teslově smrti také FBI údajně dokumenty týkající se výzkumu zabavila.

Cenzurovala je, než je pak po vynálezcově smrti vrátila do Srbska, tedy vynálezcovy vlasti. Tuto skutečnost potvrdil Philip Corso, plukovník americké armády, jenž pracoval v tajném oddělení Pentagonu v sekci pro zahraniční záležitosti. Viděl původní fotokopie Teslových dokumentů a mohl tak potvrdit, že vynálezce se opravdu zabýval uvedenými výzkumy.

Žák pokračuje v jeho práci

Je tak možné, že Američané v jeho výzkumech pokračovali. Z jakých důvodů by je jinak tajná služba zabavila, snad kvůli národní bezpečnosti? Je také zřejmé, že s Teslou na popisovaných technologiích létajících talířů spolupracoval jeho žák Otis Carr.

V 50. letech 20. století pak sám postavil létající talíře. Ovšem dva týdny po zkušebním letu byla také jeho laboratoř uzavřena. Federální agenti pak zabavili zařízení laboratoře i dokumentací. Báli se jeho výzkumů? Asi ano. Na palubě zkušebního letu ale byl jistý Ralph Ring, který o něm podal svoje svědectví.

Nikolu Teslovi se připisuje tolik objevů technologie, které dnes považujeme za samozřejmé. Bez jeho neuvěřitelných nápadů a vynálezů bychom neměli rádio, televizi, střídavý el. proud, Teslovu cívku, fluorescenční a neonové světlo, radiem ovládané přístroje, roboty, rentgen, radar, mikrovlnnou troubu a tucty dalších úžasných vynálezů, které dělají náš život báječný.

Ale Tesla se zde nezastavil a stál také za neuvěřitelným tajemstvím objevu použití antigravitace v létání, v r. 1928 si nechal registrovat patent č. 1 655 144 na létající stroj, který připomínal jak helikoptéru, tak letadlo. Před svou smrtí vyvinul Tesla plány pro pohon svého létajícího stroje. Nazval ho „VESMÍRNÝ POHON“ (Space Drive)nebo také pohonný systém na základě působení proti elektromagnetickému poli (the anti-electromagnetic field propulsion system). Podle knihy Williama R. Lynea „Okultní éterická fyzika“ (Occult Ether Physics) vystoupil Nikola Tesla 12. května 1938 na konferenci, kterou připravil pro Institut péče o přistěhovalce (Migrant Welfare Institute)a  pronesl přednášku  „Dynamická teorie gravitace“ (Dynamic Theory od Gravity).

Lyne dál pátral a zkoumal Teslovy práce a přednášky, objevil prohlášení týkající se některých Teslových objevů, ale zdroje a texty byly velmi omezeny, protože Teslovy dokumenty jsou stále uloženy ve vládních trezorech z důvodů národní bezpečnosti. Když Lyne v r. 1979 požádal speciálně o tyto dokumenty Středisko pro bezpečnostní výzkum (Center for National Security Research), nyní přejmenované na Výzkumné středisko Roberta J. Oppenheimera (the Research Center Robert J. Oppenheimer), byl mu odepřen přístup, protože tyto dokumenty byly stále utajované. (Pozn. překladatele: tj. 36 let po Teslově smrti!)

Je velmi málo lidí, kteří nezištně přemýšlí o pomoci lidstvu. Po velkém vynálezci Nikolovi Teslovi byl inženýr z Baltimoru Otis T. Carr jediným člověkem, který věřil v Teslovu koncepci volné energie. Chtěl vytvořit kosmickou loď, která by běžela na volnou energii a dopravovala lidi na Měsíc a další planety. Jeho přátelství s Teslou pokračovalo až do jeho smrti v roce 1943. Byl to Teslův chráněnec, který koncem 50. let postavil několik plně funkčních létajících talířů.

První shledání vynálezců

Carr se narodil v Západní Virginii v roce 1904. Školu opustil ve 13 letech a vzdělával se sám. Poprvé se s Teslou setkal v Manhattanu roku 1925, když pracoval jako hotelový úředník. Povídali si o vývoji technologií a diskutovali o výrobě energie. Carr, který údajně objevil volnou energii, se inspiroval Teslou.

Využití gravitační energie

Během rozhovoru s New York Herald Tribune v roce 1911 Tesla řekl: „Moje létající auto nebude mít křídla ani vrtule. Můžete ho vidět na zemi a nikdy neuhodnete, že je to létající auto. Bude se však moci pohybovat vzduchem jakýmkoli směrem s naprostou bezpečností.“ Bohužel Tesla nikdy nebyl schopen tyto myšlenky realizovat kvůli politickým a rozpočtovým problémům. Jeho student Carr ale tvrdil, že dosáhl využití gravitační energie a postavil na její bázi vesmírnou loď.

Vývoj zdroje volné energie

V 50. letech hledal Carr investory pro své létající talíře a program volné energie. Spřátelil se s mužem z Baltimoru jménem Ralph Elsmo, který vlastnil reklamní firmu. Poté, co se dozvěděl o Carrových nápadech, mu nabídl místo pro vývoj vynálezů pomocí Teslovy technologie. Později založil OTC Enterprises, Inc., a dokonce byl v roce 1957 Carr propagován jako největší vědec ve vývoji zdrojů volné energie.

Jeho nejkontroverznějším vynálezem se stal elektrický akumulátor Ultron. Carr by však nebyl schopen tuto technologii vyvinout, kdyby se s ním Tesla před mnoha lety nepodělil o své myšlenky na antigravitační pohon. V roce 1958 Carr tvrdil, že vytvořil antigravitační technologii, která by mohla být aplikována na kosmické lodi. Požádal o financování ve výši asi 20 milionů dolarů na vybudování výrobních zařízení. Mělo se jednat o projekt, jenž mohl dosáhnout Měsíce nebo jakékoli jiné planety ve Sluneční soustavě.

Návrh, který skončil katastrofálně

Časem Carr oslovil také Pentagon a představil jim svůj koncept zvaný „OTC-X1.“ Zvědavý Pentagon vyslal tým, aby prostudoval Carrův návrh. Navštívili jeho kancelář v Baltimoru a zjistili, že jeho model je bezcenný. Kvůli tomu zahájila FBI v roce 1958 vyšetřování. Bylo to nezbytné, jelikož se obávali, že by jeho model mohl přilákat Sovětský svaz.

Cesta na vrchol projektu

O rok později realizoval Otis Carr menší projekt, kterého se zúčastnilo přes sto lidí. Jednalo se o vypuštění přístroje, který se měl vynést přibližně 150 metrů do vzduchu. Nicméně start byl zpožděn, protože Carra museli přijmout do nemocnice s krvácením do plic. Naštěstí se nejednalo o fatální případ onemocnění a mohl tak svůj projekt dokončit.

Ze slávy rovnou do vězení

Carr později obdržel americký patent č. 2 912 244 na konstrukci kosmické lodi OTC-X1. A to navzdory skutečnosti, že americký úřad pro patenty a ochranné známky dlouho odmítal myšlenku „věčného pohybové stroje.“ Carrovo zařízení totiž využívalo právě takový princip. Nic ale netrvá věčně a Carr se začal vymykat kontrole. V roce 1961 byl shledán vinným z prodeje neregistrovaných akcií v Oklahomě. To zapříčinilo další obvinění ve výši 50 000 dolarů. Nakonec dostal 14 let vězení.

Jako lidská troska

Během Carrova pobytu ve vězení byla jeho laboratoř zničena a všechny jeho prototypy vládou zastaveny. Členové jeho týmu se mu také odcizili. Po čase stráveném ve vězení žil Carr v Pittsburghu až do své smrti v roce 1982. Několikrát se snažil opět získat zájem investorů o jeho technologii. Veškeré jeho naděje se ale kvůli zásahu vlády rozplynuly.