Elektrická instalace v obytných budovách

Elektrická instalace v obytných budovách musí být provedena dle normy Elektrické instalace nízkého napětí – Vnitřní elektrické rozvody ČSN 33 2130 ed.3 (2014).

Domovní instalace má následující části :

• přípojka
• hlavní domovní skříň (HDS)
• hlavní domovní vedení (HDV)
• odbočky z HDV
• elektroměrové rozvodnice (ER)
• bytové rozvodnice (BR)
• jednotlivé bytové okruhy

Přípojka

Podle způsobu provedení dělíme přípojky na:

• přípojky provedené venkovním vedením,
• přípojky provedené kabelovým vedením.

Přípojka z venkovního vedení

Připojení se provede z nejbližšího sloupu venkovního vedení. Připojovací vedení má vést minimálně 5,5 m nad zemí. Lana AlFe se vedou ke konzole nebo střešníku na domě, tam se připevní izolátory a od konzole vede již izolovaný vodič obvykle v trubce ve zdi do hlavní domovní skříně, jak ukazuje obr. 2.2. Od konzoly nebo od střešníku je povoleno k HDS maximálně 10 m.
Vedení se smí vést pouze veřejně přístupným prostorem (ne například bytem).
Někdy se vede po sloupu dolů již přímo kabel a odtud pak zemí k HDS.

Přípojka kabelová

Přípojka se provádí od distribučního kabelového vedení v obci čtyřžilovým kabelem, minimální průřez pro přípojku je stanoven 10 mm² Cu. Často se používají kabely hliníkové větších průřezů (120 – 240 mm²).

Kabely se ukládají do země do pískového lože, pod a nad kabelem by měla být vrstva aspoň 10 cm písku. Pak se položí cihly nebo tvárnice pro mechanickou ochranu, na ně se dá vrstva zeminy, pak červená výstražná fólie a opět zemina. Nakonec se provede vrchní vrstva (dlažba, asfalt, nebo další dle místních podmínek). Uložení vodiče do země a přívod kabelu k HDS.

Hlavní domovní skříň (HDS)

V hlavní domovní skříni se umísťují pojistky pro fáze L1 L2 L3 a rozvodný pásek pro rozvod vodiče PEN a pro připojení zemnící elektrody. Pojistky v HDS se dimenzují o 2 stupně vyšší než hlavní jistič v elektroměrové rozvodnici pro zajištění selektivity. HDS se umísťuje na přístupném místě, tedy buď na zdi domu, nebo ve sloupku u plotu minimálně 60 cm nad zemí. Na obr. 2.5 je schéma HDS, obr. 2.6 ukazuje reálné vybavení HDS. Umístění HDS je vidět na obr. 2.7 (na zdi domu) a 2.8 (na sloupku v plotě).

Hlavní domovní vedení (HDV)

Hlavní domovní vedení se také někdy nazývá vedení stoupací. Vede z hlavní domovní skříně po domě a odbočky z něj pak vedou k elektroměrovým rozvodnicím jednotlivých bytů. Vedení musí být umístěno tak, aby bylo zabráněno nedovolenému odběru, musí vést pouze společnými prostory domu. Nejčastěji bývá uloženo ve zdi, nebo v trubkách. Pro správné určení průřezu HDV je nutné vědět, kolik je v domě bytů a jakého stupně elektrizace byty jsou.

Roztřídění bytů dle stupně elektrizace

1. stupeň A  – byty, v nichž se elektřina používá k osvětlení a pro domácí elektrické spotřebiče, připojované k rozvodu pohyblivým přívodem (na zásuvky), nebo pevně připojené, přičemž příkon žádného spotřebiče nepřesahuje 3,5 kVA
2. stupeň B – byty s elektrickým vybavením jako A + používají k vaření a pečení elektrické spotřebiče nad 3,5 kVA
3. stupeň C – jako A nebo B + používají pro vytápění nebo klimatizaci elektrické spotřebiče

Určení průřezu HDV

Pokud známe počet bytů v domě a jejich stupeň elektrizace, je možné spočítat potřebný průřez vodiče. Minimální průřezy HDV pro byty stupně elektrizace A a B jsou uvedeny v normě ČSN 33 2130, ed. 3, viz tab. 2.2.
V budovách s nejvýše třemi odběrateli není nutné HDV, odbočky k elektroměrům lze provést přímo z přípojkové skříně.

Elektroměrová rozvodnice

V elektroměrové rozvodnici je umístěn hlavní jistič příslušného bytu a elektroměr. Tam, kde se používají akumulační spotřebiče, např. elektrický boiler, nebo vytápění, je možná dvojí sazba za odběr elektrické energie, tzv. vysoký a nízký tarif. Pak se používá i dvousazbový elektroměr. V tom případě je ještě v elektroměrové rozvodnici umístěn přijímač hromadného dálkového ovládání (HDO), který přepíná měření spotřeby ve vysokém a nízkém tarifu. Pokud je v soustavě dostatek energie, je z rozvodny vyslán signál pro HDO a spínač přepojí sazbu a zároveň se zapnou akumulační spotřebiče. Elektroměr může být buď jednofázový, nebo třífázový (pokud jsou v bytě třífázové spotřebiče). Přívod do ER je proveden odbočkou z HDV čtyřžilovým vodičem.

Bytová rozvodnice

V bytové rozvodnici jsou umístěny jističe jednotlivých bytových okruhů. Dnes už se nepoužívají pro jištění bytových obvodů pojistky, protože po jejich zapůsobení by bylo nutné je vyměnit. Dále jsou v bytové rozvodnici dvě propojovací lišty: PE a N. V bytové rozvodnici se dělí PEN na PE a N, od bytové rozvodnice pokračuje třívodičový rozvod pro jednofázové okruhy a pětivodičový pro třífázové spotřebiče.

V bytové rozvodnici se dále umísťují přepěťové ochrany, proudové chrániče, zvonkový transformátor atd.

Na trhu je řada typizovaných bytových rozvodnic, nebo ji lze sestavit dle požadavků zákazníka.

Elektrická instalace v bytě

Elektrická instalace v bytě se provádí opět dle ČSN 33 2130, ed. 3. Výběr nejdůležitějších předpisů a tabulek je v Tabulkách pro energetiku pro SPŠE F. Křižíka. Minimální počty obvodů, počty vývodů v jednotlivých místnostech a průřezy vodičů i proudy přiřazených jističů jsou zřejmé z tab. 2.4 až 2.6

Světelné obvody

Obecně lze říci, že v každém bytě je vhodné zřídit alespoň dva světelné obvody z praktických důvodů. Světelné obvody se provádějí vodičem CYKY 3×1,5 mm². Na jeden světelný obvod lze připojit libovolný počet světel, ale součet všech proudů nesmí překročit jmenovitý proud příslušného jističe. Tyto obvody se jistí jističem s charakteristikou B a jmenovitým proudem 10 A. Vypínače se umísťují u vstupu do místnosti ve výšce 1200 mm. Podle druhu a rozměrů místnosti se volí ovládání světel buď z jednoho místa, nebo z více míst. Světelný obvod pro koupelnu by měl být chráněn kromě jističe ještě proudovým chráničem s vybavovacím proudem 30 mA.

Zásuvkové obvody jednofázové

Obvody pro jednofázové zásuvky se provádějí vodiči CYKY 3×2,5 mm² a jistí se jističi se jmenovitým proudem 16 A. Na jeden zásuvkový obvod smí být připojeno maximálně deset zásuvkových vývodů, přičemž dvojzásuvka se bere jako jeden vývod. Samostatný zásuvkový obvod se zřizuje pro připojení elektrické pračky. Všechny zásuvkové obvody kromě zásuvky pro chladničku (mrazničku) mají být navíc ještě chráněny proudovým chráničem s vybavovacím proudem 30 mA. Pro chladničku/mrazničku se tedy zřídí samostatný zásuvkový obvod. Počet zásuvkových vývodů pro jednotlivé místnosti je v tab. 2.6.

Obvod pro elektrický sporák

K elektrickému sporáku se zřizuje samostatný třífázový přívod, tedy obvykle vodičem 5×2,5 mm². Jistí se třífázovým jističem charakteristiky B se jmenovitým proudem 16 A.

Další samostatné obvody

Samostatný jednofázový obvod se zřizuje pro boiler. Dle příkonu se použije buď vodič CYKY 3 x 1,5 mm² s jističem 10 A, nebo CYKY 3 x 2,5 mm² s jističem 16 A.
Pokud se jedná o rodinný dům, je vhodné zřídit venku na zdi třífázovou zásuvku, obvod se pak provede vodičem 5 x 2,5  mm² a opět se jistí třífázovým jističem 16 A. Zásuvka by pak měla mít provedení do vlhka a krytí minimálně IP44. Taková zásuvka je na obr. 2.15.

Uložení vodičů v bytě

Vodiče v bytové instalaci se ukládají nejčastěji do zdi (typ uložení C), ale mohou být též uloženy v trubkách, izolačních stěnách (referenční uložení A), nebo v lištách (typ B). Způsoby uložení vodičů viz kapitola 3.2.1.

 

Vodiče se nevedou nahodile křížem krážem místnostmi, ale pokládají se v tzv. instalačních zónách, které vedou nad podlahou, pod stropem a po stěnách dle obr. 2.11.

Vodorovné instalační zóny o šířce 300 mm:

• horní (ZV – h) – od 150 do 450 mm pod dokončeným stropem,
• dolní (ZV – d) – od 150 do 450 mm nad dokončenou podlahou,
• rohová (ZS – r) – od 900 do 1 200 mm nad dokončenou podlahou.

 

Svislé instalační zóny o šířce 200 mm:

• dveřní (ZS – d) – od 100 do 300 mm vedle dveřního otvoru,
• okenní (ZS – o) – od 100 do 300 mm vedle okenního otvoru,
• rohová (ZS – r) – od 100 do 300 mm vedle rohu místnosti.

Pro podlahy a stropy se instalační zóny neurčují.

Elektrická instalace v prostoru vany nebo sprchového koutu

V koupelnách a sprchách musí být kromě základního stupně ochrany před nebezpečným dotykem provedeno ještě ochranné pospojování všech vodivých předmětů, jichž se lze dotknout, měděným vodičem. Tím se uvedou tyto předměty na stejný potenciál. Vodiče určené k pospojování neživých částí a cizích vodivých částí nesmějí mít průřez menší, než je polovina průřezu odpovídajícího ochranného vodiče (min. však 2,5 mm² je-li vodič chráněn proti mechanickému poškození a 4 mm², není-li vodič chráněn proti mechanickému poškození).

V koupelně jsou vymezeny tři zóny: zóna 0, 1 a 2, ve kterých se používání elektrických předmětů a instalace řídí předpisy. Zóny jsou na obr. 2.12.

Zóna 0 = prostor vany, nebo vaničky sprchového koutu. Lze zde používat pouze elektrické přístroje k výhradnímu použití ve vaně (zařízení s dostatečně nízkým napětím nebo dostatečným krytím). Přístroje musí být schváleny pro používání v zóně 0.

Zóna 1 = prostor nad vanou, nebo vaničkou sprchového koutu do výšky 2,25 m nad podlahou. V zóně 1 je možné umístit ohřívače vody (minimální krytí IPX5) a elektrická ventilační zařízení z nevodivých hmot.

Zóna 2 = prostor 0,6 m od zóny 1. Zde mohou být instalovány ohřívače vody (minimální krytí IPX4). Pokud jsou zde svítidla, musí splňovat požadavky elektrických předmětů třídy ochrany II (dvojitá izolace). Pokud svítidlo není součástí pevně připojeného elektrického spotřebiče určeného pro používání v zóně 2, musí být spodní okraj svítidla ve výši alespoň 1,8 m nad podlahou. Další pevně připojené elektrické spotřebiče lze v zóně 2 instalovat za předpokladu, že jsou pro použití v zóně 2 určeny a že jejich použití v zóně 2 bylo zvlášť ověřeno.

V zónách 0, 1 a 2 se mohou pokládat jen vedení nutná pro pevně připojené spotřebiče umístěné v těchto zónách.

V zónách 0, 1 a 2 se nesmí umísťovat krabicové rozvodky.

V zónách 0, 1 a 2 se nesmí umísťovat žádná spínací a ovládací zařízení kromě těch, která jsou pevnou součástí zařízení, povolených pro tyto zóny.

Elektrická instalace v prostoru umyvadla a dřezu

V prostoru umyvadla platí opět omezení pro umístění elektrických zařízení, viz obr. 2.13. Světlo se umísťuje do výšky 1,8 m nad podlahou, nad dřezem by mělo být minimálně 40 cm. Zásuvky je možné umístit ve výšce 1,2 m nad podlahou, nebo ve vodorovné vzdálenosti 20 cm od umyvadla, pokud jsou níže než 1,2 m. Spínače se umísťují minimálně 1,2 m nad podlahou. Pod umyvadlem je možné umístit elektrický ohřívač vody určený k montáži pod umyvadlo s krytím minimálně IP X4.

Elektrická instalace v dalších prostorech bytové výstavby

K bytové výstavbě patří i prostory, které mají z hlediska provedení elektrické instalace zvláštní podmínky. Tyto zvláštní podmínky jsou nařízeny normou a jejich důvodem je ochrana našeho života a majetku.

Elektrické zařízení na staveništích

Elektrická instalace staveniště musí být připojena přes staveništní rozvaděč, obsahující HDS a elektroměrovou rozvodnici. Součástí staveništního rozvaděče musí být správně označený a uzamykatelný vypínač. Jsou-li stavební práce prováděny i v noci, musí být hlavní vypínač osvětlen (lampou atd.).

Elektrická instalace musí být chráněna proudovými chrániči s vybavovacím proudem 30 mA.

Pro osvětlení stavenišť se používá často rozvod 24 V∼, což je v tomto druhu prostoru bezpečné napětí.

Sklep

Sklep je prostor, kde se může vyskytovat i vlhkost, což představuje zvýšení možnosti úrazu elektrickým proudem. V tom případě musí být instalace provedena takovým typem kabelu, který je schválen pro vlhké prostředí.

Rozvodné krabice, zásuvky, vypínače, světla a další elektrotechnická zařízení musí být provedeny pro provoz ve vlhkém prostředí v uzavřeném provedení (krytí minimálně IP44). Kabely musí být ve vstupních průchodkách elektrotechnických zařízení utěsněny. Pokud jsou kabely vedeny v příchytkách na zdi, nesmí být vzdálenost příchytek větší než 30 cm.

Půda

Půda je prostor, kde se často vyskytují hořlavé materiály (střešní trámy atd.). Pokud je instalace (kabely, zásuvky, vypínače, světla atd.) vedena po hořlavém materiálu, musí být přístroje umístěny na nehořlavých podložkách, kabely vedené po hořlavém materiálu musí být odolné proti šíření plamene (kabely FRNC). Pokud jsou kabely vedeny v příchytkách, nesmí být vzdálenost příchytek větší než 30 cm.

Prádelna

Prádelna je považována za prostor nebezpečný (vlhký s možností částečného zaplavení). Všechny vodivé části v prádelně musí být pospojovány, podobně jako tomu bylo v koupelně.

Garáž

Pokud je garáž určena pouze pro parkování vozidla (není zkolaudována jako dílna), neplatí pro ni zvláštní předpisy a instalace je provedena běžnými materiály a přístroji. Pokud slouží garáž zároveň i jako dílna, platí pro ni předpisy jako pro dílnu, s přihlédnutím na typ prováděné práce.

Domácí dílna

V dílně musí být alespoň 3 zásuvky a jeden světelný vývod. Doporučuje se zřídit alespoň dva jednofázové a jeden třífázový zásuvkový obvod (16 A). Pokud je dílna situovaná tak, že v ní budou na zásuvky připojovány spotřebiče určené pro práci venku, je bezpodmínečně nutné tyto zásuvkové obvody vybavit proudovými chrániči s vybavovacím proudem 30 mA. V dílně je třeba zajistit osvětlení s intenzitou alespoň 300 lx, na pracovním stole se doporučuje intenzita alespoň 500 lx.

Zahrada

Elektrická instalace v zahradě a obdobných prostorách musí být provedena s ochranou proudovým chráničem s vybavovacím proudem nepřevyšujícím 30 mA. Je potřeba také dát pozor na délku prodlužovací šňůry. Průřez prodlužovací šňůry musí být takový, aby impedance vodičů šňůry (impedance smyčky) nebyla větší, než je třeba k vypnutí jistícího prvku. Prodlužovací pohyblivé přívody a navijáky prodlužovacích přívodů s průřezem žil 1,5 mm² mohou být do délky maximálně 50 m.

Sauna

Se zřetelem k umístění a provedení elektrických zařízení se prostor sauny dělí na 4 teplotní zóny, viz obr. 2.16. Na elektrické vedení v sauně se nesmí použít trubek s kovovým pláštěm ani vodičů s vrchním kovovým pancířem nebo pláštěm. V celém prostoru sauny se použijí pouze vodiče, jejichž izolace vyhovuje okolní teplotě 140 °C a jejich dimenzování a jištění se provádí v souladu s ČSN. Elektrická zařízení (kromě saunového topidla) v potní místnosti musí vyhovovat předpisům pro elektrické předměty třídy ochrany II (dvojitá izolace).

V zóně 4 je třeba instalovat zařízení schopné vypnout přívod elektrického proudu do kamen potní místnosti, jestliže teplota vzduchu v tomto prostoru překročí 140 °C.

Spínací přístroje, pokud nejsou vestavěny do kamen potních místností a kromě zařízení výše uvedeného, se umísťují vně místnosti. V potní místnosti není povoleno umísťovat zásuvky pro připojení jakéhokoliv elektrického zařízení.

Bazén

Okolí plaveckého bazénu se dělí z hlediska elektrické instalace na 3 zóny, viz obr. 2.17. Norma přesně udává tvar a velikost jednotlivých zón při respektování specifik bazénu. Zóna 0 zahrnuje nejen vnitřek bazénu, ale i otvory v jeho dnu a stěnách, které jsou přístupné osobám v bazénu. Zóny jsou omezeny shora výškou 2,5 m. Stěny musí mít výšku minimálně 2,5 m, jinak se jako stěny neuvažují.

U bazénů a brodítek je v zónách 0 a 1 dovolena pouze ochrana před úrazem elektrickým proudem pomocí SELV (bezpečné malé napětí) se jmenovitým napětím nepřesahujícím 12 V  u střídavého, nebo 30 V u stejnosměrného napětí s tím, že zdroj bezpečného napětí je instalován mimo zónu 0, 1 a 2.

V zónách 0, 1 a 2 se provádí jako doplňková ochrana ochranné pospojování všech neživých částí, ochranných vodičů a cizích vodivých částí. Elektrická zařízení umístěná v jednotlivých zónách musí mít alespoň tyto stupně krytí:

• v zóně 0: IP X8 (trvalé ponoření),
• v zóně 1: IP X5, nebo pro malé plavecké bazény uvnitř budov, které se normálně nečistí stříkáním proudem vody, IP X4,
• v zóně 2: IP X2 – pro vnitřní plavecké bazény (kryté), IP X4 – pro venkovní plavecké bazény (otevřené), IP X5 – v případě, kdy se předpokládá čištění pomocí stříkání proudem vody.