Každé ráno když zapnu mobil a ten se připojí přes Wifi( doma napojená nyní na SELFNET ) mě proudí do mého mailového klienta přes POP3 a IMAP Seznamu a Centrumu zástupy zpráv.Dnes ovšem nic a stejně tak manželčin mobil mlčel.Vzhledem k tomu,že mám na mobilu (Android) vše spřaženo pod Gmail klienta jsem to nejprve pričítal na vrub poslední aktualizace.No ale můj anylytický mozek zapl a začal jsem empiricky testovat.Notebook s mailovým klientem ThunderBird rovněž neměl přístup do pop3 a IMAP seznamu a centrumu.
Takže jsem zvedl telefon a zavolal s dotazem na zákaznickou linku (po 3 minutách to zvedl pracovník centra).Ptal jsem se ho jestli nemají nastavený nějaký filtr na firewallu na příchozí poštu (porty 110,995 atd).Bylo mě řečeno,že kontrolují pouze port 25 u statických IP adres (odchozí pošta) a jinak né.Jěště mě řekl ať to sepíšu a pošlu mailem.
Tak jsem se pustil do napsání mailu a v tu chvíli mě napadlo zapnout na mobilu SecureVPN a rázem bylo po problému a jasno, že chyba je na straně SELFNETU.Mail jsem odesla i s tímto poznatkem na zákaznické centrum.Asi během pěti minut se vše rozběhlo i bez VPN takže předpokládám,že někdo upravil a nebo odepl nějaký anti spamový filtr.
Technické podrobnosti
Ve zkratce řečeno – to, co jste si objednali možná není Připojeni do internetu, ale spíše polo-připojení do internetu. Celá problematika totiž vychází většinou ze služeb velmi levného internetového připojení s kombinací ochrany proti spamu. Velmi zjednodušeně jde o toto: V dnešní době spam činí 80-90% veškeré emailové komunikace. Všichni internetoví poskytovatelé se snaží své uživatele ochránit před přílivem spamu a jednou z poměrně úspěšných metod je evidence černých listin – blacklistů. Několik málo (20-30) celosvětových firem se specializuje na to, aby shromažďovali a svým klientům dodávali seznam internetových adres (IP adres), ze kterých proudí spam do světa. Na tuto černou listinu se ale zpravidla dostávají i běžní smrtelníci (nejen ti sofistikovaní hackeři z ruska), protože nejčastěji spam rozesílají zavirované počítače. Pokud se Vám tedy stane to neštěstí, že si zavirujete počítač, nevědomě pak pomáháte v rozesílání spamu z Vašeho počítače a Vaše IP adresa, identifikující Vás v internetu, je velice brzy zanesena právě do zmíněných černých listin.
Ve chvíli, kdy se do černé listiny dostanete, automaticky každý, kdo od Vás přijme zprávu, už velmi pravděpodobně předpokládá, že jde o spam a Vaši zprávu zadrží. Pozorný čtenář se teď ale jistě zeptá: Dobře, ale já jsem si počítač nezaviroval, takže proč se mě to dotýká. Odpověď spočívá v onom polointernetu. Ale nejdříve ještě něco teorie o IP adresách:
V dobách, kdy internet vznikal (1981), byly vymyšleny IP adresy. Jakési označení každého, do internetu připojeného počítače. Díky tomu pak mohl každý s každým komunikovat (email, web, chat), stačilo jen znát onu IP adresu (IP adresa vypadá asi takhle: 81.91.84.138, často pak bývá ještě nahracena jmenným názvem, například http://www.wa.cz). V roce 1981 se zdálo, že IP adres bude dostatek (256 4 = asi 4 miliardy), ale v dnešní době to bohužel nestačí a IP adresy se blíží svému plnému vyčerpání. Z tohoto (ale i jiných) důvodu proto vzniklo něco, čemu se říká veřejná a privátní IP adresa či chcete-li překlad adres. V praxi to pak funguje tak, že například, máte-li domů zavedený internet a rozvedený pro 4 členy domácnosti, uvnitř Vašeho domu máte jakýsi soukromý malý vlastní podinternet, ale do světa jste identifikování jedinou IP adresou. (uvnitř domu jsou přiděleny privátní adresy, navenek jediná veřejná IP). A teď už se blížíme vysvětlení onoho blokování pošty.
Za normálních okolností, pokud se v našem příkladě Vaší ratolesti podaří zavirovat si počítač, jež pak rozesílá spam do světa, bude to Vaše veřejná IP adresa, která bude na černé listině. Nepříjemnost, která Vás pak čeká je, že všichni členové domácnosti se pak musí bát o své emaily, protože apriori jako na spam se na Vaše emaily kouka zbytek světa a nerozlišuje, kdo z domácnosti to byl (protože na blacklistu je vedena Vaše veřejná adresa a ta je společná pro všechny členy vnitřní sítě). Řešení tohoto příkladu je ještě jednoduché – projdete počítače u Vás doma, hříšníka odhalíte a zajistíte nápravu (odvirujete počítač). Spam pak od Vás přestane chodit a Vaše veřejná IP adresa z černých listin za pár dní automaticky vypadne.
A tady je kámen úrazu pro velmi levná internetová připojení. Veřejná IP adresa je něco, čeho se postupem času začíná nedostávat a šetří se s nimi. A někteří poskytovatelé internetu (zpravidla ti levní) proto propojují své vlastní klienty pod privátními adresami, často třeba celá obec s desítkami či stovkami klientů se do internetu identifikuje jedinou veřejnou adresou – taková “malá domácí síť” pro 100 lidí. A představme si teď náš příklad se zavirováním. Někdo, kdokoliv, uvniř této “malé domácí sítě” se zaviruje a jeho počítač začíná rozesílat spam do světa. Potom řešením by bylo obejít všechny členy sítě – třeba 100 počítačů a ověřit, kdo z nich je tím problémovým. A než se tak stane, zbylým 99 připojeným lidem padají emaily do spamboxu. Tento příklad je samozřejmě hypotetický. Za 250 korunový poplatek Vašeho připojení Váš připojovatel toto opravdu nepodstoupí a proto zřizují blokování odesílané pošty. A přesněji to provedou tak, že zablokují odesílání přes všechny SMTP odesílací servery s vyjímkou toho jejich. Tím zaručí, že všechny emaily, které všichni členové této sítě odesílají, “tečou” přes ně a mohou je kontrolovat na případný SPAM a nešťastníka pak mohou zablokovat zcela, než si sám ten problém (se zavirovaným počítačem) vyřeší a hlavně dříve, než celá jejich síť bude zapsána na nějaký mezinárodní blacklist. Toto byl jeden z nejčastějších modelů, ale jsou i jiné – například internetové kavárny se tomuto riziku nemohou vystavovat vůbec a odesílání blokují úplně všem a bez vyjímky.
Kdybychom se to pokusili shrnout do krátkého vysvětlení: Problém spamu trápí všechny, boj proti němu je složitý a drahý, což se levným připojovacím firmám nehodí. Internet již dávno překračuje svou velikostí představu jejich tvůrců z roku 1981 a celý ten problém, se kterým nikdo nechce mít nic společného anebo jen to nejnutnější nakonec vyústí oním blokováním odesílané pošty