Kdo vlastně byl Jan Žižka z Trocnova, posléze zvaný z Kalicha? Jednalo se o nižšího šlechtice, jemuž rodná tvrz nemohla nabídnout ani základní existenční zajištění. Vstupme nyní s Žižkou do 15. století. Tehdy se stala nemalým mezníkem jeho životního příběhu účast ve válce polské koruny proti řádu německých rytířů, jež vyvrcholila 23. září 1410 bitvou u Grünwaldu. Podle tradice zde Jan Žižka přišel o první oko. Po návratu do Čech začala pozvolná Žižkova cesta vzhůru. Dostal se totiž ke dvoru českého krále Václava IV. jako „králův čeledín“.

Roku 1419 zemřel Václav IV. a koruna čekala na jeho mladšího bratra Zikmunda. Rok 1419 znamenal v Žižkově životě vážný předěl, který zaznamenal kronikář: „A tu Žižka vzat jest od lidu na slovo.“

Ještě na podzim tohoto roku odešel Žižka z hlavního města na západ Čech do Plzně, přirozeně nikoli sám, ale se skupinou osob, které nebyly spokojené s vývojem v pražských městech. Plzeň se ale ukázala být pro tyto radikální osoby zcela nevhodná. Proto Žižka Plzeň opustil, již v čele zástupů, které hledaly ideální nové sídliště, jímž se mělo stát jihočeské hradiště na hoře Tábor.

A tak začala od jara 1420 vznikat „revoluční komuna“. Ale pozor! Žižka nebyl žádný fanatik či radikál. Podle všeho byl dokonce hluboce zasazen do tradičních společenských vazeb, jak dokládá skutečnost, že se po úspěšné bitvě na Vítkově roku 1420 nechal pasovat na rytíře. Na jedné straně byl Žižka příliš vojákem z povolání, zvyklým na dodržování vžitých regulí a stavovské cti.

Jan Žižka

Žoldnéř a králův čeledín

Z Plzně na horu Tábor

Ktož jsú boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od boha pomoci
a dúfajte v něho,
že konečně vždycky s ním svítězíte. Kristusť vám za škody stojí,
stokrát viec slibuje,
pakli kto proň život složí,
věčný mieti bude;
blaze každému, ktož na pravdě sende. Tenť pán velíť se nebáti
záhubcí tělesných,
velíť i život složiti
pro lásku svých bližních.Protož střelci, kopiníci
řádu rytieřského,
sudličníci a cepníci
lidu rozličného,
pomnětež všichni na pána štědrého!Nepřátel se nelekajte,
na množstvie nehleďte,
pána svého v srdci mějte,
proň a s ním bojujte
a před nepřátely neutiekajte! Dávno Čechové řiekali
a příslovie měli,
že podlé dobrého pána
dobrá jiezda bývá. Vy pakosti a drabanti,
na duše pomněte,
pro lakomstvie a lúpeže
životóv netraťte
a na kořistech se nezastavujte! Heslo všichni pamatujte,
kteréž vám vydáno,
svých hauptmanóv pozorujte,
retuj druh druhého,
hlediž a drž se každý šiku svého! A s tiem vesele křikněte
řkúc: Na ně, hr na ně!
Bran svú rukama chutnajte,
bóh pán náš, křikněte!